Umělá inteligence vytvořila během posledních let několik jasných vítězů.
Většina investorů si při zmínce o AI okamžitě vybaví společnost Nvidia (NVDA), jejíž grafické procesory se staly základním stavebním kamenem moderních datových center. Známý moderátor pořadu Mad Money Jim Cramer však nyní upozornil na jiného kandidáta.
Za svou nejoblíbenější AI akcii označil Intel (INTC). Takové tvrzení vzbudilo pozornost zejména proto, že akcie společnosti letos již vzrostly o mimořádných 263 %. Přesto se podle něj příběh Intelu zdaleka nemusí blížit svému konci.
Argument stojí na dvou hlavních pilířích. Prvním je rostoucí význam procesorů CPU v nastupující éře agentické umělé inteligence. Druhým je postupné oživení výrobní divize společnosti, která byla ještě nedávno považována za jednu z největších slabin Intelu.
Agentická AI vrací procesory CPU do centra pozornosti
Dosavadní AI boom byl především příběhem grafických procesorů. Trénování velkých jazykových modelů a provoz generativní umělé inteligence vyžadovalo enormní paralelní výpočetní výkon, ve kterém GPU dominují.
Nástup agentické AI však začíná měnit pravidla hry.
Agentické systémy nejsou zaměřeny pouze na generování odpovědí. Dokážou plánovat jednotlivé kroky, pracovat s externími zdroji dat, vykonávat více navazujících úloh a fungovat s minimálním lidským dohledem. Takové aplikace vytvářejí složitější výpočetní prostředí, ve kterém se opět dostávají ke slovu procesory CPU.
Právě ty totiž efektivně řídí komunikaci mezi jednotlivými akcelerátory, správu paměti, virtualizaci a koordinaci výpočetních úloh.
V počátečních fázích AI revoluce mohly technologické společnosti nejprve nakoupit rozsáhlé GPU clustery a teprve následně řešit rozšíření procesorové infrastruktury. S nástupem agentických systémů se však tento proces začíná obracet.
Každý autonomní agent vytváří nové úkoly, komunikuje s dalšími systémy a zpracovává vlastní kontext. To znamená výrazně vyšší nároky na procesorový výkon. Z pohledu datových center tak nevzniká konkurence mezi CPU a GPU, ale spíše vzájemně propojený růst.
Právě zde má Intel významnou výhodu.
Společnost desítky let dominovala trhu serverových procesorů a disponuje rozsáhlými zkušenostmi i zákaznickou základnou. Pokud bude agentická AI skutečně nabírat na významu, může Intel profitovat z rostoucí poptávky po serverových procesorech, které budou nové AI infrastruktury potřebovat.
Výrobní divize vykazuje známky zlepšení
Druhým důvodem optimismu je postupné oživení výrobního segmentu společnosti.
Právě výroba čipů byla během prvních let AI revoluce jedním z největších problémů Intelu. Firma zaostávala za konkurencí a investoři stále více pochybovali o její schopnosti vrátit se mezi technologickou špičku.
Situace se však začíná měnit.
Významnou roli sehrály strategické investice od společnosti Nvidia (NVDA) i podpora americké vlády. Současně Intel získal nové vedení pod CEO Lip-Bu Tanem, který se zaměřil na restrukturalizaci a zefektivnění výrobních procesů.
V prvním čtvrtletí dosáhly tržby výrobní divize 5,4 miliardy dolarů, což představovalo meziroční růst o 16 %.
Je pravda, že externí zákazníci zatím tvoří pouze malou část tohoto byznysu. Tržby od společností mimo vlastní produkty Intelu dosáhly pouze 174 milionů dolarů. Výrobní segment navíc stále hospodaří se ztrátou.
Přesto lze pozorovat určité zlepšení.
Zejména skutečnost, že externí zakázky meziročně vzrostly téměř šestinásobně, naznačuje rostoucí důvěru trhu v technologické schopnosti společnosti.
Intel nabízí příležitost i rizika
Současný příběh Intelu není pouze o vlastních čipech. Stále více investorů sleduje také strategickou hodnotu alternativního výrobce pokročilých polovodičů.
Celé odvětví je dnes výrazně závislé na společnosti Taiwan Semiconductor Manufacturing (TSM), která představuje klíčový článek globálního dodavatelského řetězce.
Taková koncentrace však přináší geopolitická i provozní rizika. Technologické firmy proto hledají možnosti diverzifikace výroby a právě Intel se snaží tuto příležitost využít.
To však neznamená, že je cesta bez překážek.
Současná cena akcií již odráží značnou část optimismu. Investoři nyní očekávají, že Intel dokáže proměnit rostoucí poptávku po procesorech ve skutečné kontrakty a zároveň bude pokračovat v modernizaci výrobních kapacit bez dalších výrazných zpoždění.
Rovněž je potřeba připomenout, že agentická AI se stále nachází v rané fázi vývoje. Budování infrastruktury potřebné pro její masové rozšíření může probíhat pomaleji, než dnes někteří investoři očekávají.
Na druhou stranu kombinace několika trendů vytváří pro Intel zajímavou pozici. Firma může těžit z rostoucího významu procesorů CPU, z postupného oživení výrobního segmentu i ze snahy trhu o větší diverzifikaci dodavatelského řetězce.
Právě tato kombinace podle zastánců býčího scénáře vysvětluje, proč se Intel po letech stagnace znovu dostává do centra pozornosti investorů. Zda se však současné nadšení promění v dlouhodobý růst zisků, bude záviset především na schopnosti vedení splnit ambiciózní plány a využít příležitosti, které nová generace umělé inteligence přináší.
