Drželi jste někdy ztrátovou investici příliš dlouho jen proto, že jste ji nechtěli prodat se ztrátou? Právě tak se může projevovat averze ke ztrátě neboli loss aversion, jedna z nejvýraznějších behaviorálních odchylek ovlivňujících finanční rozhodování.
Lidé mají silnou tendenci vyhýbat se ztrátám. Psychologická bolest způsobená ztrátou může být přibližně dvakrát silnější než radost ze stejně velkého zisku. Ztráta 10 dolarů tak může člověka zasáhnout přibližně dvakrát intenzivněji, než ho potěší získání stejné částky.
Tento nepoměr ovlivňuje způsob, jakým lidé přemýšlejí o riziku, spoření i investování. Snaha zabránit krátkodobé ztrátě může vést k rozhodnutí, které je z dlouhodobého hlediska nevýhodné. Investor například odmítne prodat aktivum, jehož další držení už nedává smysl, nebo se naopak začne riziku vyhýbat natolik, že omezí svůj potenciál dlouhodobého zhodnocení.
Bolest ze ztráty je silnější než radost ze stejného zisku
Averze ke ztrátě patří mezi nejsilnější behaviorální zkreslení a může ovlivňovat prakticky všechny oblasti života. Nejde tedy pouze o investování nebo nakládání s penězi. Stejný mechanismus se může projevovat při využívání různých služeb, nákupu pojištění nebo během soutěžení.
Jedním z příkladů jsou bezplatná zkušební období. Společnost může zákazníkovi umožnit používat určitou službu například 30 dní zdarma. Po uplynutí této doby už člověk není ve stejné situaci jako před začátkem zkušebního období. Na službu si zvykl a její zrušení může vnímat jako ztrátu něčeho, co už měl k dispozici.
Právě nepříjemný pocit spojený se ztrátou služby může zákazníka motivovat k tomu, aby začal platit a mohl ji používat dál.
Podobný princip se může uplatňovat při nákupu pojištění. Zákazník je konfrontován s různými nepříznivými událostmi, které by mohly poškodit jeho majetek. Představa potenciální ztráty může aktivovat averzi ke ztrátě, a to i v případech, kdy je pravděpodobnost některých událostí velmi nízká.
Lidé pak platí pojistné, aby se před možnou ztrátou chránili.
Výrazně se tento behaviorální efekt projevuje také při soutěžení. Ať už jde o sportovní utkání, vědomostní soutěž nebo společenskou hru, očekávání vítězství může zesílit snahu vyhnout se porážce. Člověk pak nevnímá pouze možnost vyhrát, ale také nepříjemný pocit spojený s tím, že nenaplní vlastní očekávání.
Intenzita averze ke ztrátě přitom není v každé situaci stejná. Čím vyšší jsou sázky, tím silnější může být reakce na potenciální ztrátu.
Porážka oblíbeného sportovního týmu může být nepříjemná, ale ztráta vlastních peněz při investování bude mít pro většinu lidí podstatně větší význam. Právě proto může averze ke ztrátě představovat významný problém při finančních rozhodnutích, kde jsou ve hře úspory a budoucí majetek.
Investor může kvůli strachu ze ztráty držet nevhodnou investici
Jedním z nejvýraznějších dopadů loss aversion je neochota realizovat investiční ztrátu.
Mnoho lidí odmítá prodat akcii nebo jiné aktivum za cenu nižší, než za jakou ho původně koupili. Prodej by totiž znamenal definitivní přiznání, že investice skončila ve ztrátě.
Investor proto může ztrátovou pozici dál držet a čekat, až se cena alespoň vrátí na původní nákupní úroveň. To může dělat i v situaci, kdy by z investičního hlediska bylo rozumnější aktivum prodat.
Původní nákupní cena se tak může stát psychologicky významnou hranicí. Rozhodnutí už není založeno pouze na tom, jaké vyhlídky má dané aktivum do budoucna, ale také na snaze zabránit nepříjemnému pocitu z realizované ztráty.
Averze ke ztrátě může ovlivňovat také vnímání vlastní tolerance k riziku. Protože vyšší riziko znamená také vyšší pravděpodobnost ztráty peněz, někteří lidé se mohou investičnímu riziku vyhýbat téměř úplně.
Takový přístup může na první pohled působit bezpečně. Úplné odmítání rizika ale nemusí být vždy optimální. Přiměřená míra investičního rizika může v dlouhodobém horizontu nabídnout možnost vyššího výnosu.
Strach ze ztráty tak může vést k situaci, kdy investor přijímá menší riziko, než jaké by vzhledem ke své situaci mohl zodpovědně zvládnout. Dlouhodobý dopad se následně může projevit v nižším potenciálu zhodnocení.
Loss aversion se netýká pouze investování. Ovlivňovat může i samotné spoření.
Pokud člověk pokaždé ručně převádí část peněz na spořicí nebo investiční účet, může převod psychologicky vnímat jako ztrátu disponibilních prostředků. Peníze sice nezmizely, ale už je nemá okamžitě k dispozici pro běžnou spotřebu.
Tento pocit může snížit ochotu pravidelně spořit. Paradoxně tak snaha vyhnout se okamžitému pocitu ztráty může poškodit budoucí finanční situaci.
Averze ke ztrátě proto ovlivňuje obě základní části budování majetku. Může měnit způsob, jakým lidé investují, a současně ovlivňovat jejich ochotu vůbec vytvářet úspory.
Automatizace a racionální rozhodování mohou vliv emocí omezit
Averze ke ztrátě patří mezi behaviorální zkreslení, kterým je obtížné se zcela vyhnout. Existují však postupy, které mohou její vliv na finanční rozhodování omezit.
Jedním z nich je automatizace spoření a investování.
Pravidelné příspěvky lze nastavit tak, aby byly automaticky převáděny do penzijního produktu, na spořicí účet nebo investiční účet. Člověk pak nemusí každý měsíc znovu přijímat rozhodnutí, zda část svých dostupných peněz odloží.
Tím se omezuje okamžik, kdy by převod mohl psychologicky působit jako ztráta. Spoření se místo jednotlivých rozhodnutí stává pravidelným automatizovaným procesem.
Dalším přístupem je změnit způsob, jakým člověk určitou situaci interpretuje. Potenciální ztráta totiž nemusí být v každém případě pouze negativní událostí.
Pokud například kvalitní aktivum klesne na ceně, lze situaci místo samotného poklesu hodnoty vnímat také jako možnost koupit další část tohoto aktiva levněji. Potenciálně nepříznivý krátkodobý vývoj se tak může změnit v příležitost, která může přinést dlouhodobý prospěch.
To ovšem neznamená, že každý pokles ceny automaticky představuje dobrou nákupní příležitost. Podstatou tohoto přístupu je změna perspektivy a snaha zabránit tomu, aby samotný strach ze ztráty automaticky určoval další rozhodnutí.
Důležité je rovněž oddělit krátkodobé emoce od racionálního finančního rozhodování. Silná emocionální reakce na pokles hodnoty investice může člověka vést k jednání, které by při klidném vyhodnocení situace nezvolil.
Pomoci může analytický přístup nebo konzultace s finančním odborníkem, který není stejným způsobem emocionálně spojen s konkrétní investicí a může potenciální ztrátu zasadit do širšího kontextu.
Averzi ke ztrátě není snadné odstranit, protože jde o hluboce zakořeněnou součást lidského rozhodování. Klíčové je proto především rozpoznat okamžiky, kdy strach ze ztráty začíná převažovat nad objektivním posouzením situace.
Při investování může být problémem jak příliš vysoké riziko, tak jeho úplné odmítání. Stejně tak nemusí být správné automaticky prodat každou klesající investici, ale ani ji držet pouze proto, že investor nechce realizovat ztrátu.
Rozhodnutí by mělo vycházet z racionálního posouzení situace, nikoliv pouze z nepříjemného pocitu spojeného se ztrátou. Automatizace, změna perspektivy a analytické uvažování mohou pomoci snížit vliv tohoto behaviorálního zkreslení na dlouhodobé spoření a investování.
